Ze spánku mě
vytrhne melodie mého budíku, otráveně se posadím na postel a promnu si oči.
Neochotně vstanu z vyhřáté postele a zchodím ze sebe pižamo. Ze skříně
vytáhnu táborové fialové tričko a riflové šortky. Vlas si spletu do dlouhého
černého copu a opřu se o kosmetický stolek. Stojím a koukám na sebe do zrcadla,
pečlivě zkoumám svůj obličej, nevynechávám jediný detail. Neposlušné prameny
černých vlasů mi padají do tváře. Přejedu si řasy řasenkou a zaznamenám tak
nepatrný, ale příjemný rozdíl v mém zevření. K boku si připnu opasek
se svým mečem a vejdu do kuchyně, abych se nasnídala. Přivítají mě moji dva psi,
„Ahoj Aurý, ahoj Argentý.“ Pozdravím je a podrbu za kovovýma ušima. Kromě nich
jsem tu sama, v prétorském domě bydlím jen já, Jason má svůj vlastní. Jsem
za to ráda, líbí se mi samota. Naleju si sklenici džusu a k ní misku
vloček. Zatím co snídám, přemýšlím nad včerejškem, byli jsme s Jasonem
skoro celý den a myslím, že jsme si to užili. Když pak padl soumrak, doprovodil
mě domů a slíbil, že mě dnes ráno zase vyzvedne. Psy vyskočí na nohy dřív, než
zazvoní zvonek. Zvednu se od stolu a jdu ke dveřím, než však otevřu,
překontroluju svůj vzhled v zrcadle (nevím proč to dělám, vždy vypadám
stejně- stejně obyčejně). Vezmu za kliku a otevřu, skoro okamžitě mě zahalí
teplo Jasonova úsměvu. Má na sobě táborové tričko a jeany. Žádnou zbraň u něj
nevidím, ale moc dobře vím, že v kapse má svou kouzelnou minci.
„Ahoj Ry.“ Pozdraví, takhle mi
smí říkat jen on. „Páni… vypadáš nějak jinak, sluší ti to.“ Vím, že lže.
„Ahoj Jasone. Kdybys nekecal.“ Vtom se na něj vrhnou Argentium a Aurum
a povalí ho na zem. Je to jediný člověk v táboře, kterého mají tak rádi.
„No tak, kluci! Dolu!“ okřiknu je a oni z něj seskočí. „Jdeme?“ zeptám se
ho a napřáhnu k němu ruku, abych mu pomohla na nohy.
Podívá se na mě svýma blankytnýma očima a lišácky se usměje. Než se
naděju, strhne mě k sobě do trávy a oba se válíme na zemi. Rychle se
rozhlédnu, jestli tu někdo není, rétoři by takové blbosti dělat neměli. „Co
blázníš?!“ začnu se smát.
Usměje se na mě a dívá se na mě tak jako by právě objevil něco, co
na mě ještě nikdy neviděl.
Zavrtím hlavou a vyndám mu z blonďatých hebkých vlasů zelený
lístek.
Je to můj nejlepší přítel…
Žádné komentáře:
Okomentovat